Jak známo v létě nastává velké stěhování národů. Z města se chce dostat téměř každý. V České republice již tradičně řada obyvatel tráví dovolenou a víkendy na chalupách a chatách. Kde hledat kořeny tohoto způsobu trávení volných dnů a jaké to má dopady na své okolí?
Kořeny chatařů a chalupářů
Původ úprku městského obyvatelstva na venkov můžeme najít už u středověké šlechty, která měla zálibu v nejrůznějších letohrádcích. S nástupem industrializace (19. století) už nebylo čisté životní prostředí v některých oblastech samozřejmostí a bohatší vrstvy obyvatel si stavěli letní sídla. Za zlatou éru chataření a chalupaření se dá považovat období socialismu, tedy období železné opony, zhoršení životního prostředí a reálného zbohatnutí většiny obyvatel.
Ačkoliv základní motiv chataření i chalupaření v podobě úniku z města a trávení volného času v přírodě je stejný, jsou mezi chataři a chalupáři značné rozdíly.
Chataření
Chataření má své kořeny v období po první světové válce. Úzce souvisí se vznikem trampingu, který začali provozovat především vojáci navrátivší se z války. Tramping si žije vlastním životem dodneška, ale část tehdejších pionýrů trampingu chtělo trávení volného času v přírodě přece jen trochu kultivovat a právě tito lidé založili fenomén chataření, který se masově rozvinul především v dobách socialismu.
Chalupaření
Rozvoj chalupaření má svůj původ v období po druhé světové válce. V té době bylo hlavně v pohraničí (po odsunu sudetských Němců) plno volných chalup, statků nebo třeba mlýnů. Tyto objekty začali ve velkém skupovat obyvatelé měst. Další vlna odlivu venkovského obyvatelstva (a tím pádem uvolnění a skupování chalup)nastala po kolektivizaci zemědělství a rozmachu průmyslové výroby ve městech.
Chalupaření versus chataření
Obecně se dá říci, že chataření nemělo a nemá příliš dobrý vliv na přírodu a krajinu. V okolí velkých měst přerůstá v celoroční bydlení a to i při absenci stavebního povolení a napojení na inženýrské sítě. Chatové kolonie vznikaly často živelně a bez jakéhokoliv povolení v do té doby neporušené přírodě. Chataři často vypouštějí odpadní vody do řek a tím přispívají například ke vzniku sinic v přehradách.
Naproti tomu chalupaření má spíše více kladných stránek. Díky chalupářům, kteří se snažili o zachování původního vzhledu chalup, bylo zachráněno plno architektonicky vzácných objektů, které by již dneska nestály. V některých vesnicích také chalupáři zapustili kořeny a zlepšili tak demografickou situaci často vymírajících sídel.
R. K.
